To nikdo už nečte můj blog a nikdo už ani na blog nepíše?? Jděte strašně do prdele teda!!!:P:P

V podstatě ani nevim o čem mám psát, ale vim že mám z ničeho nic hroznou potřebu. Sedim sám v tmavym pokoji a hraje mi tu jen Not Alone, pořád dokolečka dokola... je to krásnej song a až neuvěřitelně pasuje k tomu co se stalo na Haiti...

Je zkouškový období a já nemám co dělat, ostatní se pořád učej a maj všeho plnou hlavu a já jen sedim doma a přemejšlim co mám udělat... se sebou, se školou. Nejjednodušší by bylo kdyby to všechno někdo rohodnul za mě, nikdy jsem nebyl dobrej v tom se v něčem rozhodnout, když jsem se rozhodnul tak už bylo většinou pozdě a proto se bojim aby mi všechno neproklouzlo mezi prsty. Kdyby někdo za mě rozhodnul všechno teď hned a náhodou by bylo něco špatně tak aspoň nebudu muset svalit vinu na sebe, ale na toho druhýho, protože nejhorší je dokázat odpustit sám sobě... "forgiving what I've done..." Taky asi změnim design tady na blogu. Ne že by se mi už nelíbil(pořád se mi líbí Zuzko;-)), ale od tý doby co ho mám jsem se tak nějak emocionálně a životně posunul.

Chtěl bych mít život jako v seriálu, chci aby za mě někdo napsal scénář a já žil podle něj. Staly by se dobrý věci, špatný věci, ale na konci by byl vždycky happy end. Svojí "slečnu se žlutým deštníkem" jsem už našel, ale nikdo neví jak příběh pokračuje dál...